Útrobní tuk je daní z blahobytu

Zdroj foto: CWP výživové poradenství s.r.o.

Viscerální neboli útrobní tuk se podílí na většině civilizačních onemocnění a trápí velkou část populace. Je uložen především v dutině břišní, kde má částečně i roli ochrany vnitřních orgánů. Pokud je však jeho množství zvýšené, může se objevit i v parenchymatozních orgánech (především játra a slinivka), což dále může vést k jejich poškození.

Viscerální neboli útrobní tuk se podílí na většině civilizačních onemocnění a trápí velkou část populace. Je uložen především v dutině břišní, kde má částečně i roli ochrany vnitřních orgánů. Pokud je však jeho množství zvýšené, může se objevit i v parenchymatozních orgánech (především játra a slinivka), což dále může vést k jejich poškození.

Jak je to vlastně s tuky ve stravě, které nám škodí a které naopak ne?

K tzv. harmonicky složené stravě tuky patří v malém množství. Jsou to nositeli energie, potřebujeme je k metabolismus  v tuku rozpustných vitaminů, k tvorbě žluči, výstavbě buněk atd… Některé mastné kyseliny jsou nezbytné pro náš organismus a jiné mohou dokonce pozitivně zasáhnout do metabolických procesů v organismu (např. mastné kyseliny z rybího tuku).

Překvapivě o něco větším rizikem jsou tuky mléčných produktů (smetana, šlehačka, tučné sýry, jogurty s vysokým obsahem tuku, máslo apod.) ve srovnání s tuky v mase či dokonce sádlem. Mají totiž vyšší zastoupení určitých tzv. nasycených mastných kyselin, které se při velkém opakovaném příjmu mohou měnit na nebezpečné tukové částice vedoucí i např. k rozvoji či zhoršení projevů aterosklerózy a ukládají se ve formě viscerálního tuku.

Je však třeba otevřeně říci, že tato otázka je mnohem složitější a v současné době ve vědeckém světě znovu diskutována.

Navíc, i při přísné redukci příjmu tuku v dietě můžeme očekávat pokles celkové hladiny tuků v krvi pouze o 10-15%.

Dnes je však příjem tuků vztahován k rozvoji diabetu, což je velmi významné a každopádně bychom měli o složení tuků v naší dietě více vědět.

Co je větší problém – tuky nebo sacharidy? 

Při větším příjmu představují rizika obě tyto složky stravy a jejich riziko se sčítá, někdy dokonce násobí. Sacharidy jsou nejrychlejším a nejsnáze využitelným zdrojem energie, který poskytuje nezbytnou glukózu pro mozkovou tkáň. Při jejich nadbytku se však ukládají v těle ve formě tuku a jsou tak jeho nejčastějším zdrojem. Námi nejvíce využívané sacharidy jsou navíc vytvořené uměle v minulém ev. předminulém století a nejsme na ně plně adaptováni. Příkladem je ohromný rozvoj obezity v Číně, kde část obyvatel ještě nedávno trpěla hladem a podvýživou a nyní, když je jídla dostatek, se objevují stejné civilizační choroby jako v tzv. rozvinutém světě. V současnosti se jedná o psychologickou rovinu problému, přesvědčit sám sebe, že nadbytek příjmu energie v potravě, ač jinak příjemný, je pro mě výrazně škodlivý.

Zdroj foto: CWP výživové poradenství s.r.o.

Je jisté, že ve standartní stravě středoevropské kuchyně jsou obě složky zastoupeny. Z hlediska množství přijaté energie však většinou vysoce převažující sacharidy, které mohou tvořit až 60% příjmu energie. Často se nejedná přímo o cukr (disacharid), kterým sladíme, ale polysacharidy ve formě pečiva, chleba, brambor, rýže, knedlíků, noků, nudlí apod. Tyto potraviny jsou všeobecně velmi dostupné, levné a na rozdíl od např. francouzské či středomořské kuchyně tvoří u nás velkou část příjmu energie v denně konzumovaných jídlech. Navíc je nesmírně rozšířené pití vysoce energetických nápojů a to jak u mladé generace (kola, limonády, džusy, tzv. šťávy ),tak u starší generace (pivo, i nealkoholické). Proto je teď naše nutriční úsilí zaměřeno především tímto směrem, i když je zdánlivě snazší nesladit než omezit příjem pečiva.

Jakým způsobem se lze viscerálního tuku zbavit?

Zásadní je omezit výrazně příjem energie ve stravě (u nás příjem sacharidů). Výhodou je i zvýšit výdej energie pohybem, ale bohužel aktivní pohyb je málokdy účinný samostatně, i proto, že obezita má svoje pohybové limity. V květnu minulého ruku jsem se při Evropském obezitologickém kongresu v Praze osobně setkal s profesorem Anthony Leedsem, současným nejvýznamnějším představitelem speciální, velmi nízkoenergetické diety přesného složení (Cambridge Weight Plan) vypracované odborníky ve výživě – lékaři ve Velké Británii), se kterým jsem měl v následujících dnech možnost velmi obšírně a podrobně o celé této metabolické problematice diskutovat.

Zdroj foto: CWP výživové poradenství s.r.o.

Protože se touto tématikou v komplexu metabolických změn tkání organismu při úbytku viscerálního tuku zabývám již dlouhou dobu, najednou jsem viděl v praxi přesně definovanou dietu, jednoduše realizovatelnou a při dodržení doporučení zcela bezpečnou. Tedy cestu, kudy lze účelně vést kontrolovaný proces úbytku škodlivého viscerálního tuku, a tak nejenom zlepšit prognózu pacientů před operacemi či v následné rekonvalescenci, ale přímo ovlivnit jejich osud z hlediska metabolických a interních chorob jako je diabetes, hypertenze či některé choroby ledvin a to především v jejich časné fázi.

Prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc. se zabývá otázkou obezity a metabolismu 30 let.

Zdroj foto: CWP výživové poradenství s.r.o.