Proč cvičit aneb co v příručce nenajdete

Proč cvičit. Pokusím se všechny necvičící přesvědčit o tom, že se mají začít hýbat, a všem cvičícím potvrdím, že pohybem dělají pro sebe to nejlepší. Ale nic není jen černé a bílé, tak začneme pěkně popořádku a probereme i nástrahy cvičení.

Pozitivum sportu se dá definovat jedním sloganem: “ Je skvělé cítit se fit“.

Můžeme se spokojit s touto jednou větou nebo si tu jmenovat co nejvíce zásadních vlivů pohybu na člověka, které stejně najdete v jakékoliv příručce nebo stránkách o fitness. A tak v tomto ohledu budu velmi stručná, ale neopomenu že, cvičení posiluje srdce; zrychluje metabolismus; snižuje krevní tlak; předchází řídnutí kostí; posiluje imunitu; zlepšuje psychiku; má pozitivní vliv na % tuku v těle; udržuje svalovou hmotu a tím se tvaruje tělo; a díky tomu všemu zvyšuje sebevědomí!

Zvolte si sport takový, který Vás bude bavit a s největší pravděpodobností Vám tak vydrží dlouhodobě – pak teprve na vlastní kůži pocítíte všechny benefity cvičení.

Abych pravdu řekla, až po delší době, co sama pravidelně sportuji (a fakt si to užívám), mě, kromě těch všeobecně známých věcí, které jsem nahoře stručně popsala, sport obohatil i o jiné hodnoty.

Když jsem kdysi sledovala maratonce, ťukávávala jsem si na čelo, proč to jako dělají? Proč si prostě nejdou zaběhat pár kilometrů do lesa a proč tak trápí sebe i své tělo? Nebo proč jako Dvořák nepodal lepší výkon, když má podle svých slov fazonu? Jednak jsem sama odkudsi z gauče v obýváku neuměla ohodnotit veškeré úsilí, které do sportu samotní sportovci dávají, a taktéž jsem nechápala, jaký pocit může pro závodníka nastat (a nemusí to vůbec být vrcholový sportovec), když překročí cílovou čáru. Dnes už nevysedávám na gauči a uvědomuji, co to obnáší. Nejsem zdaleka ani na 10% toho, co ze sebe vydávají vrcholový sportovci, a i tak se každým novým cvičením snažím překonat sama sebe a své dosavadní limity s cílem, být příště zase o něco lepší. A ten parádní pocit z toho všeho! Nevím, zda jsou to endorfiny nebo ne, ale je to tak návykové! Jakou jinou veselou drogu si za dáčo přát? O tom žádná příručka nepojednává;).

Všeho s mírou, naslouchejte svému tělu a používejte (jako vždy) selský rozum!

Jak se říká, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jsou jistá rizika, na která bychom měli pamatovat a snažit se jim předcházet. Pokud to budeme se cvičením přehánět, nebudeme naslouchat signálům vlastního těla a nepřiznáme si hned na začátku, na co máme a na co ještě ne, může nám hrozit nejen přetrénování ale i úraz, který nás může vyřadit na poměrně dlouhou dobu. Tím si pokazíme vše, co jsme do té doby pro sebe vydřeli.

Děti nechodí do extrémů (pokud na ně nemají), my bychom neměli taktéž!

Krásným příkladem toho všeho je základní cvik a to dřep. Když se podívám na moje děti, jakým způsobem dřepují, tak mě to dojímá. Ne že by trénovaly dřepy jeden za druhým, a přesto technika provedení každého jejich dřepu je naprosto precizní. Zadek v nejnižší poloze mají u země, paty jak přibyté na podlaze a bože ta rovná záda, jak kdyby spolkly pravítko. Ani náhodou je nenapadne se hrbit a ještě v této pozici dokáží dokonce manipulovat s předmětem po zemi. Pak si sednou a chytnou se za špičky s nataženýma nohama a úsměvem na tváři (mnoho z nás se přestane smát už s rukama u kolen:-)).

No není úžasné, s čím se člověk narodí, a zároveň smutné, jak dnešní dobou zdegeneruje? A jakým paradoxem je, že oba popsané cviky (a plno dalších, které moje děti dělají s přehledem) jsou v dnešní době považovány za škodlivé. No proč? Protože jsme díky způsobu života, kde se z bodu A do bodu B přemísťujeme v nějakém dopravním prostředku, pak sedneme za PC a hrbíme se půl dne, ztratili to, co pro nás bývalo přirozené – flexibilitu a kondici. Pak když takový „dnešní dobou postižený“ jedinec zajde do posilovny, začne tam provádět hluboké dřepy a zacházet do různých osobních extrémů, může si tím slušně ublížit. Proto je dobré si uvědomit, jaká jsou naše fyzická omezení a limity, a nesnažit se je zbořit naráz ale jen postupným a pravidelným tréninkem.

Drobnými kroky časem uděláme jeden veliký.

Díky "rozumnému" pravidelnému sportování se tak můžeme vrátit zpátky v čase a dělat cviky i každodenní běžné činnosti s přehledem jako jsme dělávali kdysi. I když vnější slupku neošálíme, tam se čas podepíše, ať chceme nebo ne, uvnitř se můžeme zase cítit mladí! A člověku je přeci tolik, na kolik se cítí, že? Kolik je Vám let?;)

S pozdravem Maruška z Rutina.cz.